Syndrom pomocníka – Jak role zachránce ovlivňuje náš život
Co je syndrom pomocníka?
Syndrom pomocníka se nejčastěji vyskytuje v pomáhajících profesích nebo v profesích, kde je nutné být denně v kontaktu s lidmi. Role „útěšitele“ nebo „záchrance“ (podle knihy Pozitivní inteligence od S. Schamine) se však může projevovat i v běžném životě.
Asi každý z nás se v životě setkal s člověkem, který byl vždy ochotný pomoci, poradit a nikdy neřekl „ne“. V dnešní době je krásné potkat takového člověka.
Ale kde leží hranice, kdy člověk jedná nezištně a kdy si ani neuvědomuje, že jeho chování vychází z nějakého nesprávného nastavení? Kolikrát se stalo, že takový člověk onemocněl nebo opustil tento svět v poměrně mladém věku, a okolí to považovalo za nespravedlivé?
Proč se syndrom pomocníka objevuje?
Lidé se „syndromem pomocníka“ jednají s pocitem skutečného úmyslu pomoci. Cítí se tím spokojení a naplnění.
Nemají pocit, že by dělali něco špatně.
Ve skutečnosti se ale snaží uzdravit svou vlastní duši prostřednictvím pomoci. Často měli těžké dětství, byli ponižováni nebo museli neustále bojovat o pozornost a lásku rodičů.
Takoví lidé obvykle nemají dostatek sebeúcty, pevné hranice a jsou snadno manipulovatelní. Neumí si říct o své potřeby a často si je ani neuvědomují.
„Pomoc, kterou nabízíte, by neměla stát vaše duševní zdraví. Láska k druhým nezačíná obětí, ale láskou k sobě.“ — Lori Deschene
Negativní důsledky role zachránce
Pokud pomoc vychází z nezdravého základu, často jde o nevědomou snahu získat uznání, lásku nebo pocit moci. „Záchrance“ se vyhýbá vlastním myšlenkám a problémům, přičemž věří, že jeho obětavost ho činí nedotknutelným. Postupně se však ostatní stávají na něm závislí, místo aby se naučili zvládat svůj život sami.
Časem začne „záchrance“ pociťovat napětí, vnitřní agresi a očekává, že by měl dostat něco zpět, co nedostává. Často pokračuje v pomoci na úkor sebe sama, až dokud nepřijde fyzická nebo psychická ne-moc. To krásně vyjadřuje přísloví: „Za dobrotu na žebrotu.“
„Když neustále zachraňujete jiné, dáváte jim jasnou zprávu, že nevěříte v jejich schopnost zvládnout věci samostatně.“ — Melody Beattie
V okamžiku, kdy na nezdravém základu někomu pomůžeme, přebíráme odpovědnost za jeho život na sebe. Odebíráme mu svobodu a možnost vybudovat si vlastní sílu a dělat vlastní rozhodnutí. I když je těžké vidět někoho blízkého padat, věčné zachraňování pouze oddálí pád – a právě pád může být klíčovým krokem k růstu.
Věřme druhým, že to v životě zvládnou, že jsou toho schopní, a neberme jim tuto šanci.
„Pomáhat s láskou, bez odsuzování a očekávání, znamená vidět krásu v každé bytosti. Skutečná pomoc přichází ze srdce, které nepožaduje nic zpět.“
Případ z terapie: Jak syndrom pomocníka uvlyvnil život klientky
Na terapii přišla 40letá žena pracující ve zdravotnictví, která se cítila na konci svých sil. Hlavním problémem byl její dospělý syn, kterého vychovávala sama. Neustále ho zachraňovala z problémů, což ji zcela vyčerpalo. Syn jí opakovaně sliboval, že si najde práci a změní se, ale nikdy to nesplnil. Žena byla zklamaná a frustrovaná. Nevěděla, jak tuto situaci vyřešit, ale cítila, že takto dál už nemůže žít.
V rozhovoru si uvědomila, že jde o rodinný vzorec – stejné chování zažívaly ženy v jejich rodě po celé generace. Tento vzorec bral dětem svobodu žít podle sebe a odpoutat se od rodičů zdravým způsobem. V tomto případě jsem zvolila prenatální regresní techniku.
O pár týdnů později mi klientka napsala, že pocítila změny. Vnitřně si nastavila hranice pro sebe i pro syna. Začala pomáhat jen tehdy, když chtěla. Její pocit zodpovědnosti za všechno a všechny zmizel.
Přehodnotila také svůj přístup v práci, přestala se přetěžovat a být stále tou ochotnou.
Klientka přestala syna kárat a vyvíjet na něj tlak, čímž mu vrátila svobodu. Uvědomila si, že brzdila nejen jeho, ale i sebe. Syn si krátce na to našel práci a odstěhoval se do vlastního bytu. Dnes se pravidelně setkávají, ale do života si už nezasahují. Jejich vztah naplnilo porozumění a zdravá podpora.
Klientka pochopila rodinné vzorce, které ovlivňovaly ji i jejího syna. Nyní si nachází nové aktivity a těší se na to, co jí život přinese.
Takto může regresní terapie rozsvítit světlo v něčím životě.
Pokud se v tomto příběhu poznáváte, možná je čas podívat se do svého nitra. Terapie vám může pomoct pochopit kořeny tohoto chování a vrátit vám vnitřní sílu. Napište mi – Kontakt
